Udržet si váhu je o silné vůli. Stejně jako politika

Nápis Těžká váha do Senátu II na plakátu vylepeném na telefonní budce dnes už příliš nekoresponduje s usměvavou tváří Zdeňka Škromacha. S nadváhou se místopředseda horní komory Parlamentu České republiky úspěšně vypořádal. Nepřibrat při každodenním kolotoči aktivního politika je ale podle něj těžký boj.

skromach1

Typický den prý Zdeněk Škromach nezná. Jedna konstanta by tu ale přeci jen byla. „Ráno nahazuji baterky rychlou kávou – turkem. Bez toho to nejde,“ přiznává senátor. Pak už záleží na tom, jestli jeho den patří zrovna regionu nebo pražské politice. V prvním případě se jede podle zaplněného harmonogramu. „Ždánice a představení historických cyklistů, pak slavnosti v Kyjově, návštěva Myslivců v Šardicích a na závěr petrovské sklípky v Plžích s přehlídkou cimbálových muzik,“ čte Zdeněk Škromach z kalendáře. „A to byl víkend,“ směje se.

Přichází s problémem, odchází s úsměvem

V pondělky úřaduje ve své senátorské kanceláři v Hodoníně. „Lidé za mnou chodí se svými problémy a já je vítám s úsměvem. Oni pak odchází s úsměvem a já zůstávám s jejich problémy. Většinu se podaří vyřešit, ale vše bohužel ne,“ připouští. Zbylý čas pak senátor využije k návštěvám zájmových organizací, sociálních ústavů, domovů pro seniory, ale třeba i místních firem a neziskovek.

A pak je tu pražský den se zasedáními pléna Senátu, výborů a senátorského klubu. „To je gró mé práce. Občas se mi také podaří v prostorách Senátu zorganizovat výstavu nebo kulturní vystoupení. V minulých letech se tu předvedly folklorní soubory z Lipova, Rohatce, Ratíškovic a dalších obcí. Svá díla vystavovala v Senátu i akademická malířka Adamcová, rodačka z Kyjova, ale třeba i děti z kyjovského domova pro mentálně postižené,“ vzpomíná Škromach.

Práce senátora v režii Zdeňka Škromacha je tak bez přehánění záležitostí na sedm dní v týdnu a bezmála čtyřiadvacet hodin denně. „Proto se držím pravidla – pouze jedna veřejná a jedna stranická funkce. Většinou končím po půlnoci. Mezi jedenáctou a jednou je nejlepší chvíle na práci doma, kdy má člověk klid a kdy neruší rodinu, která se dívá na televizi nebo spí,“ popisuje Škromach.

V takovém nasazení už mnoho času na koníčky nezbývá. „Občas si ještě s kamarády pinknu můj oblíbený stolní tenis nebo vyrazím na kolo. A samozřejmě je tu relax u bazénku. Rád si také přečtu dobrou historickou knihu nebo sci-fi,“ dodává.

S hektickým programem často bere za své i pravidelný jídelníček. „Přes den většinou moc nejím a pak se člověk nadlábne večer. To byl bohužel můj dluh i v době, kdy jsem byl ministrem. Nabral jsem asi třicet kilo. Dnes už to mám dole, ale chce to pevnou vůli. Stejně jako politika. Bez pevné vůle člověk přibírá a také se mu často nedaří prosadit vše, co by chtěl,“ přikyvuje Zdeněk Škromach.