Jan Žaloudík se drží klasického pravidla: Mysli globálně, jednej lokálně

Když se Masarykův onkologický ústav v Brně měnil z místa, kam se chodilo umírat, ve špičkové zařízení, kde lidé boj s rakovinou ve valné většině případů vyhrávají, byl Jan Žaloudík u toho. Nejdříve jako lékař a chirurg, později už jako náměstek a ředitel.

zaloudikPřed šesti lety se rozhodl své zkušenosti nabídnout voličům a v senátním obvodu číslo 55 porazil tehdejšího ministra zdravotnictví Tomáše Julínka. Letos v říjnu chce křeslo v horní komoře Parlamentu České republiky obhájit. „Cítím, že leccos se dá ještě změnit a posunout k lepšímu,“ komentuje to senátor.

Jak se cítíte před senátní kampaní?

Abych vám to trochu přiblížil – v Masarykově onkologickém ústavu jsem fungoval nějakých třicet let, když jsem si musel v roce 2010 kvůli politickým neshodám dát při nástupu ředitele Jiřího Vorlíčka menší nucenou pauzu. Celou výpovědní lhůtu jsem pokračoval v práci a ničeho si nevšímal. Ve středu za mnou přišli na ambulanci a říkají: „už končíte, musíte nám odevzdat bílý pracovní oděv, jinak bude průšvih“. A já na to: „počkejte, ještě tady dodělám dvě vyšetření“. No a pak jsem vše předal, sedl do auta a jel. Předvolební období vnímám podobně. Je to příležitost k vnitřní inventuře, ale že bych polevil ve své práci, to ne.

Co vás vede k druhé kandidatuře?

Víte, během těch šesti let v Senátu se první čtyři roky nesly v duchu opozičního přetahování s Poslaneckou sněmovnou i s ministrem zdravotnictví Leošem Hegerem (TOP 09). Poté nastoupila udržovací, takzvaná úřednická vláda. Poslední dva roky ale vede kabinet sociální demokracie a leccos se dá skutečně změnit a posunout k lepšímu. Jsem velmi hrdý například na svůj podíl při prosazování novely zákona o zdravotních službách. Právě díky tomuto zákonu se státu a hlavně veřejnosti otevírá cesta k mnoha informacím o hrazené zdravotní péči.

Co zbývá dořešit?

Především je nutné zdárně dokončit zákony o specializačním vzdělávání lékařů a sester. Jsou tu otázky kolem univerzitních a neziskových nemocnic, které je třeba pečlivě prodiskutovat a dotáhnout do zdárného konce. Potřebujeme také nový zákon o podpoře výzkumu, vývoje a inovací, který zohlední také zdravotnictví, což dosud není. Je potřeba podržet a podpořit tým, který připravuje systémový způsob financování nemocnic, a spoustu dalších smysluplných projektů, jako je třeba zastropování věku odchodu do důchodu nebo proplácení prvních tří dnů nemocenské.

Mluvíte o zákonech, co ale může senátor nabídnout přímo lidem ve svém volebním obvodu?

Mám rád jedno klasické pravidlo, které říká: Mysli globálně, jednej lokálně. Jedna stránka politiky je o stavu věcí srozumitelně mluvit a předjímat vývoj, druhá dokladovat to výsledky vlastní práce, minulé i současné. A třetí, neméně podstatná, je nevzdalovat se lidem kolem sebe a problémům běžného života.

Proto nezapomínám na lokální rozměr senátorské práce. Chci se například zasadit o zachování brněnského kardiocentra, protože srdeční onemocnění patří k nejčastějším zdravotním potížím také u nás na Moravě. A trvale odplevelovat plevelné právní normy, aby to i obce a jejich občané měli snazší.

Sám jste zmínil, že obvod 55 je velmi různorodý. Jsou zde velká sídliště, moderní příměstské čtvrti a hlavně i oblast tradičního venkova na západě Brna se stovkou malých vesnic i městeček na pomezí Vysočiny. Dá se vůbec najít téma, které je spojuje?

Potřeby jednotlivých částí tohoto regionu jsou velmi rozdílné a tak se na ně také musí nahlížet. Přesto se najdou společné problémy, které je třeba řešit. Zmínil jsem ohrožení kardiocentra, ale jsou to samozřejmě i potíže samospráv s čím dál větší byrokracií, hlavně při realizaci investic, zbytečně komplikovaná pravidla správy a velmi malé rozlišování lokálních potřeb. Bohužel náš region dlouhá léta trápí i další osud silnice R43, podle nových pravidel už D43, a komunikace na sever od D1. Mým cílem je proto snažit se i o dokončení toho, co se v tomto směru zdárně započalo.

V roce 2010 jste ve volbách porazil dnes už bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS). Je podle vás povolání lékaře dobrou průpravou pro práci senátora?

Kupodivu se nikdo nediví, že je v Parlamentu hodně právníků. Každý lékař je přitom svým způsobem veřejný činitel, a to přímo z praxe. Musí umět jednat s lidmi a být schopný nalézat kompromis, dohodnout se s pacientem, spolupracovníky, ale také s jinými pracovišti a třeba také pojišťovnami. Propojovat a spojovat lidi ke společně dohodnutému cíli v menším i větším kolektivu. Je zvyklý pracovat pro lidi. A ačkoliv to nemusí být na první pohled zřejmé, od určité pozice musí být lékař i schopným manažerem. Každý primář chirurgie má například denní zkušenosti s organizováním, s vedením týmu, řešením naléhavých situací, rekonstrukcemi operačních sálů, pořizováním nových přístrojů.

Ve vašem případě to ovšem nabývá zcela jiných rozměrů.

Nejspíš máte pravdu. U nás na Žlutém kopci pamatuji za těch sedmatřicet let snad jen pět měsíců, kdy se něco nestavělo. Značně jsem se angažoval také při výstavbě bohunického Kampusu, což byl náročný projekt už od samého počátku, protože mu tehdejší premiér Mirek Topolánek (ODS) příliš nepřál. Přesto se nám jej podařilo prosadit. Nakonec jsem v Kampusu prošlapal každou chodbičku a řešil vše od podepisování velkých faktur až po to, kolik kabinek má být na toaletách u přednáškových sálů.

Jak se vám daří skloubit náročnou práci ředitele špičkového zdravotnického zařízení s prací

senátora? Není to hendikep?

Není to hendikep, je to výhoda a zřejmě i kvalifikace. Bál bych se politika, který není spojen s přítomnou praxí. O čem a na základě jakých informací by pak kvalifikovaně rozhodoval? Ono se to vzájemně doplňuje. Myslím, že je přirozené, když se v Senátu věnujete tomu, co umíte. V mém případě je to zdravotnictví. Jako ředitel Masarykova onkologického ústavu musím i tak jezdit do Prahy každý týden na různá jednání a teď k nim ještě přidávám zasedání pléna Senátu, výborů a senátorského klubu. Pokud jste aktivní a pracovitý, lze to stíhat. Problém nastává jedině, když se vše nakupí na jeden den.

 

Prof. MUDr. Jan Žaloudík, CSc. (62)

Bývalý děkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity a ředitel Masarykova onkologického ústavu v Brně. V letech 2000–2001 tento ústav řídil a mezi lety 2002–2008 zde zastával funkci náměstka ředitele pro rozvoj, vědu a výuku. Ve volbách v roce 2010 se stal senátorem, když v obou kolech porazil bývalého ministra zdravotnictví Tomáše Julínka (ODS). Od března 2014 působí v týmu poradců premiéra Bohuslava Sobotky jako poradce pro oblast sociálních věcí, vědy a výzkumu, školství, zdravotnictví a rovných příležitostí. Jan Žaloudík má dvě dcery.